Z nebe do nebe

Přesně před rokem jsme pohřbili babičku. Celý rok před tím, než umřela, jsem bydlela u ní, a tak jsem viděla v přímém přenosu, jak pomalu odchází. Jeden den se přestala cpát vším, co bylo v lednici, další den se přestala rozčilovat, pak najednou už nevyprávěla pořád ty stejné zážitky z války, koncem léta přestala jíst úplně a brzy byl konec i se zpěvem a koukáním na televizi. Nakonec byla už jen ve své posteli, kde taky v náruči svého syna umřela.

Před dvěma měsíci jsem doma ve své posteli porodila úžasnou dceru. Každý den sleduju, jak sílí a roste a jak se mění. Pokaždé se objeví nový rys, pohyb, zvuk. Je to krása a nikdy mě to nepřestane zajímat a dojímat. Ptala jsem se táty, jestli to trvá, i když je těm dcerám třeba třicet a víc. Vlastně ani nemusel odpovídat. Vždyť to je jedna z charakteristik lidství. A ví se to už dávno, že vše plyne a nikdy nevstoupíš dvakrát do téže řeky. Každý den jsme někým jiným. Zrajeme jako víno nebo jako batik, který je s každým použitím a praním měkčí a osobitější.

Začátek a konec života jsou dvě strany téhož listu. Obě na dosah božství, obě krásné. Zatímco proměny v první polovině našich let sledují rodiče, tu druhou část naše děti. Život je jedna velká smyčka, která se vrací pořád tamtéž. Nemůžu si pomoct, je to krásný. A na všem, co se mi děje, můžu jen dále zrát.

Hati Written by: