Zatím leží doma na stole. Brzy už ale…

…budou barvy nádherných batiků z Indonésie zdobit tuhle stránku.

Letos na podzim jsem podnikla cestu po Jávě. Půjčila jsem si skútr – žádného chcípáčka, silnou Hondu Spacy – a vyrazila jsem z Jogjakarty na road trip po městech batiku. Od malička mě těšilo obklopovat se pěknými látkami. A na Jávě jako bych se vrátila do dětství. Solo, Lasem, Pekalongan, Cirebon. 1000 dobrodružných kilometrů za barevnou krásou.

Do Jogji jsem se vracela přes fantastickou horskou oblast Dieng, kde stojí hinduistické chrámy starší než Pražský hrad. Od pobřeží tam vede asfaltová klikatice, prší a z nekonečných polí úrodného ostrova se sesouvá půda. Chvilku trvalo, než kolemjedoucí odklidili ten trs vysokých bambusů, který blokoval provoz na jediné horské cestě v okolí. Ve dvou tisících metrech nad mořem už po takové cestě nepohrdnete halogenovým přímotopem. Ani když jste na rovníku.

Místňáci si vždycky ťukají na čelo, když jim odpovídám na nekonečný proud otázek, jak a kudy jezdím. Sama, holka, takhle daleko? Co teprve, když vidí moji motorku obtěžkanou tak, že bych trumfla kdejakého Indonésana. Co se dá ale dělat. Už dávno nejezdím v Indonésii po památkách a TOP 10 z Lonely Planet. Nejlíp se cítím na cestě.

Ještě líp když vezu kus Indonésie, poklady které budou dělat lidem radost. Ať jako šátek, šaty, sukně, ubrus, přehoz přes postel, ručník, taška či nosítko na dítě. Nebo si z látky nechají něco ušít, vždyť dvoumetrový kus stačí i na dlouhé šaty.

Brzy budou Vánoce. Přeji vám, abyste je užili v klidu, míru a lásce se svými nejbližšími. A pokud si budete chtít rok 2016 zpestřit barvami, vzpomeňte si na bláznivou cestovatelku a její batiky.

Hati-hati (opatrujte se)

Míša

Stále s úsměvem. V Jogje jsem byla ráda, že slezu z motorky.
Dva velké batohy, balíček vzadu a pár menších taštiček navíc. V zatáčkách jsem troubila o ten batoh vpředu. 
Hati Written by: